Jiří Mihola (1972 v Brně), vysokoškolský pedagog, historik a poslanec Parlamentu České republiky. V letech 2015—2019 místopředseda KDU-ČSL a 2014—2017 předseda poslaneckého klubu. Věnuje se školství a zahraniční politice. Michal Pehr (1977 v Praze), historik a politolog. 2003—2018 vědecký pracovník Masarykova ústavu a Archivu AV ČR. Od roku 2007 přednáší na Ústavu politologie FF UK v Praze. Zabývá se dějinami 20. století.
Lidově, národně, křesťansky / Jiří Mihola, Michal Pehr
Kořeny křesťanské politiky sahají až k samotným počátkům moderního politického systému v našich zemích. Lidovci představují naši druhou nejstarší politickou stranou, a právě stému výročí jejího založení je věnována tato publikace. Vývoj strany je zde podán přehlednou formou. Vzhledem k roli, již lidovci v minu losti sehrávali, pak kniha představuje nejen sukus stranických dějin, ale je i zajímavým podhledem na českou moderní společnost od meziválečné éry až po současnost. Po vzniku Československa se lidovci stali velmi rychle uznávanou silou. Pod vedením jejího dlouholetého předsedy Jana Šrámka se formovala londýnská exilová vláda a lidovci se aktivně účastnili protinacistického odboje. Velmi složitou etapu představuje období komunismu, kdy ČSL byla součástí Národní fronty. Současně se však podílela na rezistenci proti totalitnímu systému. Díky tomu se strana na rozdíl od jiných dokázala vyrovnat s tíživým dědictvím minulého režimu a je dodnes etablovanou složkou politického systému.
Lidově, národně, křesťansky
Jiří Mihola Michal Pehr
K dějinám Československé strany lidové (KDU-ČSL) 1919—2019
ISBN 978-80-7470-261-7
Doporučená cena 249 Kč
obalka.indd 1
03.10.2019 20:29:10
Praha 2019
kdu_N.indd 1
01.10.2019 12:57:56
kdu_N.indd 2
01.10.2019 12:57:57
Lidově, národně, křesťansky K dějinám Československé strany lidové (KDU-ČSL) 1919—2019
Jiří Mihola Michal Pehr
kdu_N.indd 3
01.10.2019 12:57:58
KATALOGIZACE V KNIZE — NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Mihola, Jiří, 1972— Lidově, národně, křesťansky : k dějinám Československé strany lidové (KDU-ČSL) : 1919—2019 / Jiří Mihola, Michal Pehr. — Praha : Akropolis, 2019. Obsahuje bibliografii ISBN 978-80-7470-261-7 (vázáno) * 329.3 * (437) * (437.3) * (048.8) — Československá strana lidová — Křesťanská a demokratická unie — Československá strana lidová — 1919—2019 — křesťansko-demokratické strany — Československo — křesťansko-demokratické strany — Česko — 20.—21. století — monografie 329 — Politické strany a hnutí [15]
Recenzovali: doc. PhDr. Karel Konečný, CSc. prof. PhDr. Róbert Letz, CSc. © Jiří Mihola — Michal Pehr, 2019 © Graphic & Cover Design Stará škola, 2019 © Filip Tomáš — Akropolis, 2019 ISBN 978-80-7470-261-7
kdu_N.indd 4
01.10.2019 12:57:58
Obsah
Úvod 7
kdu_N.indd 5
1. Křesťanská politika do založení Československé strany lidové
11
2. ČSL v době první republiky. Hledání identity
17
3. Mnichov a dočasný zánik ČSL
41
4. Druhá světová válka. Okupace a odboj
47
5. ČSL a třetí republika
59
6. ČSL po únoru 1948. Statečnost versus kolaborace
69
7. Vratký vzlet Fénixe. ČSL po roce 1989
89
Předsedové ČSL
103
Generální tajemníci ČSL (KDU-ČSL) od roku 1945
104
Přehled sjezdů ČSL (KDU-ČSL)
105
Vývoj č lenské základny ČSL (KDU-ČSL)
108
Volební výsledky ČSL (KDU-ČSL) 1920—2006
110
Zastoupení ČSL (KDU-ČSL) ve vládách
111
Prameny a literatura
135
01.10.2019 12:57:58
kdu_N.indd 6
01.10.2019 12:57:59
Úvod
← Československá strana lidová kormidelník státu. Lidovecký plakát z roku 1946 (archiv KDU-ČSL)
Sto let existence politické strany je více než dobrým důvodem k ohléd nutí za jejími dějinami, osobnostmi, výsledky na politické scéně, za tím, co se politikům hájícím její barvy podařilo, ale i za tím, co se nepoda řilo a co je třeba změnit. Kořeny křesťanské politiky přitom sahají ješ tě hlouběji, až k samotným počátkům moderního politického systému v našich zemích. Starší je pouze sociální demokracie. Je tedy zřejmé, že křesťansky a zároveň silně sociálně orientovaná politika se stala jedním z úhelných kamenů politického systému první republiky, přestože její etablování bylo ztíženo následkem zásadních politických a nábožen ských proměn ve střední Evropě po roce 1918. Pokud chceme porozumět charakteru, roli a směřování Československé strany lidové a neztenčo vat ji jen do generalizovaného encyklopedického hesla, musíme pohléd nout do pramenů obsahujících ideje a ideály, na nichž vznikla. Zvláště když se i v dnešní době hlásíme ke kořenům a významným osobnostem, které dějiny strany tvořily. Zcela zásadní je poznání osobnosti sjedno titele křesťanských stran a otce zakladatele lidové strany, monsignora dr. Jana Šrámka. Zdaleka ne každého politika lze nazvat státníkem, ale Šrámek jím bezesporu byl. Byl tím, který dobře rozuměl možnostem a limitům své strany. Tomu promyšleně podřídil unikátní strategii. Pod jeho vedením sice lidovci parlamentní volby nikdy nevyhráli, nejlepší vý sledky se blížily deseti procentům, ale strana se stala nezbytnou součás tí všech prvorepublikových koalic. Stranou, kterou musel respektovat také prezident Masaryk, ač i on se zasloužil o to, že antikatolicismus, zejména ten politický, je v českém prostředí mnohem silnější než v okol ních zemích, a soudě podle současnosti, silnější než antikomunismus 7 Ú vo d
kdu_N.indd 7
01.10.2019 12:57:59
nebo antisocialismus. Lidovci se z politiky nevytratili ani v těch nejsloži tějších obdobích. Snad ani plně nedoceňujeme opět Šrámkovu roli pre miéra v Benešově exilové vládě nebo neohrožený, hrdinný vlastenecký boj dalšího kněze — lidovce, poslance Mons. Bohumila Staška, dalšího z vůdčích představitelů strany. Jistě stojí za zamyšlení specifická role li dovců v silně okleštěném politickém systému Československé republiky po skončení druhé světové války, kdy byli v českém prostředí jedinou nesocialistickou alternativou. Tím se zároveň vysvětluje nejlepší voleb ní výsledek ČSL, který svou výší může být dobrou inspirací i dnes. Do dnes můžeme obdivovat jedinečný cit pro politiku a schopnost rychlé orientace stárnoucího Šrámka v těžkých únorových dnech, přestože na tragédii komunistického puče a nástupu totality již nic změnit nemohl. Hůře se nám vyrovnává s činností jeho nástupců ve vedení strany. Místo laciného sebemrskačství je však třeba v období kolaborace lidoveckých politických špiček a účasti strany v Národní frontě vyzvednout každo denní práci těch mnoha bratří a sester, kteří nerezignovali, neemigro vali, neodpadli, ale pustili se do každodenní práce, v níž vedle politiky měly své důležité místo různé náboženské, kulturní, sportovní a spo lečenské aktivity. Díky jim mohla lidová strana hrdě zvednout hlavu v době sametové revoluce a zapojit se do zásadních politických a spo lečenských změn obnovené demokracie. V osobnosti Josefa Luxe našli lidovci dalšího státníka, který rozuměl znamení doby. Modernizací, ob ratným manévrováním a otevřením strany navázal v mnoha aspektech na Šrámka a křesťanským demokratům vnukl integrační roli, která měla namísto rozmělňování přispět ke zpevnění a stabilitě českého politické ho systému do budoucna. Současná všeobecná krize politických stran jakoby Luxovo vizionářství dosvědčovala a zároveň byla mementem. Ja kou roli budou hrát lidovci v druhém století své existence, to záleží na každém jednom z nás. Máme z čeho čerpat, máme se o co opřít, máme kde nalézat inspiraci. Konzervativní hodnoty časem nestárnou, ale zrají. Dvojnásobně to platí pro ty křesťanské, které jsou moderní už dva tisíce let. Nebojme se další století lidové strany otevřít tak, jak jí to bylo do vínku dáno: lidově, národně a křesťansky. Snad k tomu může přispět i publikace, kterou právě otevíráte. Jiří Mihola a Michal Pehr
8
kdu_N.indd 8
L i dově , ná ro dně , k řesťans ky
01.10.2019 12:57:59
9 Ú vo d
kdu_N.indd 9
01.10.2019 12:57:59
58
kdu_N.indd 58
L i dově , ná ro dně , k řesťans ky
01.10.2019 12:58:26
5/ ČSL a třetí republika110
← Šrámek při odletu z Londýna v březnu 1945 (ANM)
Moskevskými jednáními o obnově poválečného Československa a ko nečným osvobozením republiky v květnu 1945 začíná nová etapa česko slovenských dějin. Samotnému Šrámkovi se do Moskvy příliš nechtělo. Ze svědectví jeho osobního tajemníka víme, že Šrámek si uvědomoval řadu nevýhod spojených s jednáním v Moskvě. Nakonec se však nechal kolegy přesvědčit a do Sovětského svazu odcestoval. Do jednání o bu doucím uspořádání příliš nezasáhl. Nechtěl být kompromitován. Výsled kem celých jednání nakonec bylo, že lidovci v nové poválečné vládě zís kali tři místa, a to pozice náměstka ministerského předsedy (Msgre. Jan Šrámek), ministra pošt (P. František Hála) a ministra zdravotnictví (prof. Adolf Procházka). Země byla znovu svobodná a její obyvatelé plni ideálů a nadše ní. Snad všichni si přáli, aby nový stát byl lepší a dokonalejší než ten předválečný. Výrazem těchto přání byl i nový politický systém Národní fronty a omezené, tzv. lidové demokracie. Jedním ze základních znaků nového politického systému bylo provádění širokých reforem, a to jak v oblasti hospodářské a sociální, tak i politické. Došlo k rozsáhlému zná rodnění bank, pojišťoven a velkých průmyslových podniků. Majetek vět šiny cizinců byl „za náhradu“ zabaven. Třímilionová německá menšina byla takřka celá vystěhována; zůstat směli jen aktivní antifašisté. Byla zrušena druhá komora parlamentu, Senát, a pravicové strany pro údaj nou kolaboraci byly zakázány. Celý politický život se vyznačoval silnou dominancí komunistů a všeobecným nadšením ze socialismu. Jednou ze čtyř obnovených českých politických stran byla i ČSL, jež měla díky Šrámkovi a jeho účasti v odboji vysoký kredit a jejíž exis 59
kdu_N.indd 59
„Program strany lidové je nekonfesijní, avšak postavený na křesťanské morálce, nesocialistický, nýbrž sociálně reformní. Toto je program a my všichni, máme ‑li býti pravými příslušníky strany a neodchylovat se od něj, musíme jej přesně dodržovat […]. Co nám přikazuje zásada křesťanské morálky v našem programu? Přikazuje nám, abychom v politice a právě v politice, která není nic jiného než služba bližnímu, plně dodržovali nejvznešenější lásku k bližnímu. To znamená, že první příkaz lidové strany je poctivá a nezištná služba všem lidem, občanům a straníkům. Je to služba národu a státu. Z ní plyne zásada lidské rovnosti a humanity.“ [Vyjádření Heleny Koželuhové v roce 1946 k lidoveckému programu]111
110
111
K dějinám ČSL ve sledovaném období blíže viz např. Petr FIALA a kol.: Český politický katolicismus 1848—2005. Brno 2008, s. 329—371. Text je převzat z připravované knihy o Heleně Koželuhové. Blíže viz Marta KASTNEROVÁ — Michal PEHR: Naše Helenka. Statečný život političky Heleny Koželuhové, neteře bratří Čapků. Praha 2018 (v tisku).
Č S L a t řet í re p u b l i ka
01.10.2019 12:58:27
Národně socialistická karikatura lidoveckého ministra pošt P. Františka Hály
Národně socialistická karikatura předsedů čtyř povolených českých stran v roce 1946 (osobní archiv autorů)
(osobní archiv autorů)
Plakát ČSL vydaný po roce 1945 (osobní archiv autorů)
112
Michal PEHR a kol.: Cestami křesťanské politiky. Praha 2007, s. 16.
tenci si během válečných jednání o podobě poválečného politického systému v podstatě nikdo nedovolil zpochybnit. Dobrou pověst při znávali katolíkům i komunisté při neformálních jednáních v exilu. Tak například komunistický člen londýnské Státní rady a pozdější ministr vnitra Václav Nosek řekl roku 1942 v rozhovoru s Hubertem Ripkou, že Msgre. Jan Šrámek má zůstat premiérem exilové vlády, „protože je jisto, že za ním doma jdou fary a katolický lid, který se velmi dobře drží“.112 V krátkém poválečném období ovšem došlo k zásadní proměně lidové strany, jež zůstala jedinou nesocialistickou stranou v českých ze mích, a do níž proto vstoupila řada někdejších členů občanských stran (agrárníci, živnostníci, národní demokraté). Jako jediná v tehdejším Československu se programově hlásila ke křesťanské politice, přičemž překročila původní rámec politického katolicismu. Počet jejích členů se oproti první republice zdvojnásobil a na přelomu let 1947 a 1948 dosáhl více jak 450 000 členů. V prvních poválečných volbách získala přes 20 % všech odevzdaných hlasů, což bylo nejvíce za celou její historii. Lido vecká žurnalistika, reprezentovaná Ivo Ducháčkem, Helenou Koželuho vou a Pavlem Tigridem, patřila mezi špičky naší poválečné publicistiky. Vedle Lidové demokracie to byly především týdeníky Obzory a Vývoj, které patřily mezi nejdůležitější lidovecká periodika, ale i celé demokra tické publicistiky poválečného Československa. To vše vyvolávalo u mnoha lidí naději, že lidovci by se mohli stát vůdčí silou v národě. Bohužel podobně jako se proměnila lidová stra na, proměnili se i její nepřátelé. Poválečná republika byla rozdělena na dva tábory: na komunisty a jejich spojence a na demokraty. Komunisté byli jednotnější, měli své vize a lákavé plány. Naproti tomu demokraté 60
kdu_N.indd 60
L i dově , ná ro dně , k řesťans ky
01.10.2019 12:58:27
Národně socialistická karikatura lidoveckého ministra zdravotnictví Adolfa Procházky (osobní archiv autorů)
byli mocensky slabší, nepostupovali jednotně, neměli společný pozitiv ní program a dostávali se do politické defenzivy. Komunisté to věděli a zneužívali toho při prosazování svých cílů. Jistá slabost poválečných lidovců se projevila např. v souvislosti s vyloučením aktivní a vlivné členky strany, Heleny Koželuhové. Neteř bratří Čapků Helena Koželuhová byla jednou z nejvýraznějších osob poválečné politické žurnalistiky a jednou z nejvýraznějších postav po válečné Československé strany lidové. Tehdejší tisk o ní psal jako o zá řivém meteoru, který oslnil politickou scénu.113 A její příznivci ji nazývali „rytířem bez bázně a hany“114 či „miláčkem všech čtenářů Lidové demo kracie“.115 V rámci předvolební kampaně v roce 1946 byla také označová na jako nejpopulárnější žena jediné nesocialistické lidové strany. Po válce začala okamžitě publikovat v lidoveckém tisku a velmi rychle slavila úspěchy. Její styl byl jednoduchý a srozumitelný široké čtenářské obci.116 V mnohém připomínal styl jejího strýce Karla Čapka. Uměla jasně a srozumitelně psát i o těch nejsložitějších problémech. Navíc si uměla všímat obyčejných lidí.117 Uměla jasně definovat problé my dobové společnosti, které byly mnohými tabuizovány, a získávala si tím neobyčejnou popularitu. Její sympatizanti ji srovnávali s Boženou Němcovou a Zdeňkou Havlíčkovou.118 Obhajovala politické svobody a odmítala totalitu v jakékoliv, byť skryté, podobě.119 Poukazovala na touhy některých jedinců a politických stran ovládat společnost. Zvlášť známým se stal její úvodník z května 1946 s příznačným názvem „Sladko je vládnout“, kde krásně popsala touhu po moci: „Jednou z nejhroznějších a nejzhoubnějších lidských vlastností je touha po moci. Všechny války, všechny nenávisti a závisti, 61
kdu_N.indd 61
113
114
115
116
117
118 119
NA Praha, f. MZV‑VA II, k. 1176, Mladá fronta 15. září 1946, s. 2. Mladá fronta o ní napsala, že „jako meteor ozářila naši politickou arénu“. Srovnej NA Praha, f. Adolf Procházka, sign 15‑1/130. Dopis Heleny Hávové ‑Hilgerové z 15. června 1946. Srovnej NA Praha, f. Adolf Procházka, sign. 15‑1/130. Dopis ústředního odboru živnostensko‑obchodnického při ČSL z 5. 10. 1945. Její první články vydané po osvobození vyšly po válce i v knižní podobě. Blíže viz Helena KOŽELUHOVÁ, První kroky. Praha: Atlas, 1945. Helena KOŽELUHOVÁ, Obyčejný člověk. Lidová demokracie 1, 1945, č. 90, 26. 8., s. 1; Helena KOŽELUHOVÁ, Zájem spotřebitelů. Lidová demokracie 1, 1945, č. 102, 9. 9., s. 1—2. NA Praha, f. Helena Koželuhová, k. 3. Helena KOŽELUHOVÁ, Pruhované košile. Lidová demokracie 2, 1946, č. 109, 11. 5., s. 1. „My […] jsme lidé, nejsme stroje ani roboti a stát si klidně budeme řídit sami podle své vůle, a ne podle vůle a plánů jistých ctižádostivých jedinců.“
Č S L a t řet í re p u b l i ka
01.10.2019 12:58:27
Lidovecký kandidát a hrdina odboje Jan Smudek se stal jednou z ústředních postav předvolební kampaně 1946.
Po druhé světové válce mohli prvně volit vojáci a příslušníci policie. Předvolební plakát ČSL určený československé armádě (ANM)
Pracujícím právní jistotu. Jeden z předvolebních plakátů ČSL v roce 1946 (ANM)
všechen útlak pochází z ní. Snad nikdo není docela imunní proti jejím svodům, jsou však a zůstanou hotoví dravci, jejichž jedinou a vůdčí váš ní je právě touha po moci. To jsou ti nejhorší ničitelé lidského štěstí. Nedbají, že šíří a zasévají zlo, jen když ujdou alespoň trochy uspokojení své vládychtivosti. Žádná cesta jim není dosti špinavá a žádná nepřeko natelná. A nejhorší při tom je, že většina těchto mocibažných halí svou 62
kdu_N.indd 62
L i dově , ná ro dně , k řesťans ky
01.10.2019 12:58:28
Teroru neustoupíme. Předvolební plakát z roku 1946. Teroru neustoupíme a Totalita bude bita byla ústřední hesla lidovecké kampaně v květnových volbách 1946. (archiv KDU‑ČSL)
Volte Koželuhovou. Lidovecký leták rozdávaný v Praze při předvolební kampani 1946 (archiv KDU‑ČSL)
Předvolební plakát určený inteligenci
sobeckou touhu do nejlesklejšího roucha dobrých úmyslů a zájmu ná roda, lidu a státu. Se vzácnou vynalézavostí a důmyslem přinášejí nové a nové důvody, proč oni a jen oni musí vládnout.“120 Důvodem pro její vyloučení byla nakonec snaha o obměnu stra nického vedení po květnových volbách v roce 1946, což stávající vedení vnímalo jako pokus o stranický puč. Tehdejší vedení strany — především 63
kdu_N.indd 63
120
Helena KOŽELUHOVÁ, Sladko je vládnout. Lidová demokracie 2, 1946, č. 112, 11. 5., s. 1—2.
Č S L a t řet í re p u b l i ka
01.10.2019 12:58:30
Jednou z největších poválečných akcí ČSL byl sjezd lidovecké mládeže konající se ve dnech 24.—26. května 1947 v Praze. Zúčastnilo se jej na 100 000 účastníků a v průvodu pochodovalo 28 kapel. (archiv KDU‑ČSL)
Mládež celého světa je demokratická. Lidovecký plakát určený mládeži (ANM)
místopředseda P. František Hála prosadil nakonec její vyloučení. Kauza Koželuhové byla ovšem vyjádřením probíhajících diskusí, kte rým směrem se má strana po válce profilovat. Z pohledu předváleč ných členů byla Helena Koželuhová příliš liberální a otevřená moder nizaci. Lidoveckou politiku i v této době reprezentoval Msgre. Jan Šrámek, uplatňující podobnou taktiku jako za první republiky. Spo lu s ním ve vládě reprezentoval stranu František Hála (ministr pošt), Adolf Procházka (ministr zdravotnictví) a po volbách v roce 1946 zís kali ve vládě lidovci ještě čtvrté místo ministra bez portfeje, respektive ministra techniky (nejprve Alois Vošahlík a později Jan Kopecký). Li dová strana se tehdy snažila o obhajobu právního řádu, občanských svobod, ale pochopitelně také práv církve. Příkladem může být její boj o podobu znárodnění, diskuse nad odstoupením Podkarpatské Rusi, boj o jednotnou školu atd. V mnoha dalších případech však lidovci mlčeli. Jejich taktika měla otupit hroty poválečného radikalismu a za chovat do budoucnosti pokud možno co nejvíce práv, svobod, ale také 64
kdu_N.indd 64
L i dově , ná ro dně , k řesťans ky
01.10.2019 12:58:31
Záběr ze setkání lidovecké mládeže, který se uskutečnil na jaře 1947. (archiv KDU‑ČSL)
65
kdu_N.indd 65
Č S L a t řet í re p u b l i ka
01.10.2019 12:58:32
Titulní strana oblíbeného lidoveckého týdeníku Obzory (osobní archiv autorů)
České noviny včetně lidovecké Lidové demokracie v podání komunistické karikatury Leo Haase z roku 1947 (osobní archiv autorů)
Obzory jako neposlušné dítě, kterému hrozí výprask. Komunistická karikatura Rudého práva z února 1946 proti Obzorům
některých výsad, kterých požívali nejen křesťané a katolická církev, ale i živnostníci, zemědělci a celá střední vrstva. Ve svých soubojích byli lidovci často velice úspěšní. Až do roku 1948 byla většina církevních škol zachována, podobně jako většina cír kevního majetku a práv katolické církve. Podobné to bylo i v případě postavení rolníků a živnostníků, i když těm slibovaly ochranu i další strany. Vše se zdálo být na dobré cestě. Své o tom vypovídalo i mohut né setkání lidovecké mládeže v roce 1947. Na jaře 1948 se měly konat další volby a velkou naději na výhru měli demokraté (především národ ní socialisté a lidovci), protože komunisté se dopustili celé řady chyb. KSČ se však svého postavení nechtěla za žádnou cenu vzdát. S blížícím se datem voleb se všude projevovala nervozita. Přibývalo vzájemných potyček a demokraté měli pocit, že je zapotřebí se komunistům rázně postavit ještě před volbami.
66
kdu_N.indd 66
L i dově , ná ro dně , k řesťans ky
01.10.2019 12:58:32
Komunisté měli tendenci se prezentovat jako strana usilující o blaho všech. Karikatura Antonína Pelce znázorňující Klementa Gottwalda jako rozdávajícího anděla všem potřebným
Československá strana lidová hájí řemeslo, obchod, živnosti, pilíře republiky.
(osobní archiv autorů)
(ANM)
Venkov jde věrně s námi. Lidovecký plakát určený venkovu (archiv KDU‑ČSL)
← JUDr. Helena Koželuhová (1900—1967), neteř bratří Čapků a jedna z nejvýraznějších osobností lidovecké kampaně 1946 (archiv KDU-ČSL)
67
kdu_N.indd 67
Č S L a t řet í re p u b l i ka
01.10.2019 12:58:33
102
kdu_N.indd 102
L i dově , ná ro dně , k řesťans ky
01.10.2019 12:58:52
Předsedové ČSL149
Jan Šrámek Alois Petr Josef Plojhar Antonín Pospíšil Rostislav Petera František Toman Zbyněk Žalman Josef Bartončík Josef Lux Jan Kasal Cyril Svoboda Miroslav Kalousek Jiří Čunek Cyril Svoboda Pavel Bělobrádek Marek Výborný
103
kdu_N.indd 103
1919—38 a 1945—1948 1948—1951 1951—1968150 1968—1973 1973—1980 1980—1981 1981—1989 1989—1990 1990—1998 1998—2001 2001—2003 2003—2006151 2006—2009 2009—2010152 2010—2019 od 2019
149
150
151
152
Statistické přehledy byly převzaty a doplněny z publikace Michal Pehr a kol. Cestami křesťanské politiky. Biografický slovník k dějinám křesťanských stran v českých zemích. Praha 2007, s. 313—341. Josef Plojhar byl na stranickém sjezdu v roce 1972 zvolen tzv. čestným předsedou ČSL a toto „čestné“ označení si podržel až do své smrti. Po rezignaci Miroslava Kalouska v srpnu 2006 byl pověřen vedením strany do prosince 2006 Jan Kasal jako první místopředseda. Po rezignaci Cyrila Svobody v květnu 2010 byla pověřena vedením strany Michaela Šojdrová, a to až do zvolení Pavla Bělobrádka v listopadu 2010.
P ře ds e dové Č S L
01.10.2019 12:58:52
kdu_N.indd 140
01.10.2019 12:58:54
Resumé
Kniha se zabývá dějinami československé (české) lidové (křesťansko -demokratické) strany, která letos slaví 100 let od svého založení. Čes koslovenská strana lidová vznikla v lednu 1919 jako reakce na výsledek první světové války, rozpad habsburské monarchie a vznik Českosloven ské republiky. Tato strana se od svého počátku prezentovala jako ka tolická, národní a středová strana, působící nejprve v českých zemích. V průběhu existence meziválečného státu rozšířila svoji působnost na celé území. Její pozice nebyla zpočátku jednoduchá, protože se na ni mnozí dívali jako na nepřítele nově vzniklého Československa. Katolíci byli tehdy totiž vnímáni jako stoupenci zaniklé habsburské monarchie. Toto pojetí se ovšem brzo změnilo. Lidovci se stali takřka od samého začátku součástí vládních koalic a jednou ze základních sil podporují cích prvorepublikovou demokracii. To se nejvíce projevilo v druhé po lovině třicátých let, kdy docházelo k nárůstu vlivu fašismu a nacismu ve střední Evropě. Lidovci striktně odmítali politiku ústupků nacistickému Německu. Po uzavření Mnichovské dohody přestala tato strana oficiál ně na podzim 1938 existovat a její představitelé se velmi rychle zapojili do vznikajícího odboje. Předseda strany se stal dokonce ministerským předsedou londýnské exilové vlády. Po osvobození se tak Českosloven ská strana lidová obnovila v českých zemích jako jediná nesocialistic ká strana v rámci politického systému Národní fronty vyznačující se omezeným počtem politických stran a nárůstem vlivu komunistického hnutí. Strana až do února 1948 patřila mezi strany, které bojovaly s ko munisty o moc. Tento souboj skončil pro československou demokracii neúspěšně a v zemi zavládl reálný komunismus. ČSL existovala i nadále v podobě tzv. obrozené nebo také nové ČSL, která měla za úkol for málně přispívat k akceptaci nového režimu především ze strany českých katolíků. Řada lidovců se v té době zapojila do protikomunistického od boje nebo odešla do exilu. Mnozí lidovci také svoji statečnost zaplatili mnohaletým vězením. Čtyřicet let komunismu strana přežila a po roce 1989 se lidovci zapojili do budování moderní československé a později české demokratické společnosti.
141
kdu_N.indd 141
01.10.2019 12:58:54
14 2
kdu_N.indd 142
L i dově , ná ro dně , k řesťans ky
01.10.2019 12:58:54
Summary
This book deals with the history of the Československá strana lidová — the
Czechoslovak (Czech) People’s (Christian Democratic) Party, which celebrates the 100th anniversary of its founding this year. The Czecho slovak People’s Party (CPP) was founded in January 1919 as a reaction to the results of World War I, the collapse of the Habsburg monarchy and the foundation of the Czechoslovak Republic. From its inception, this party presented itself as a Catholic, national, and centrist party, working first in the Czech lands. Throughout the existence of the in terwar state, it spread the scope of its influence across the country to include the Slovak lands. Its position was not straightforward at first, as many viewed it as an enemy of the newly established Czechoslova kia. Catholics were, at this time, regarded as supporters of the now-de funct Habsburg monarchy. This perception, however, soon changed. The “Populars” were a part of governing coalitions almost right from the beginning, as well as one of the leading forces supporting the First Republic’s democracy. This was most evident in the second half of the 1930s when there was an increase in the influence of Fascism and Na zism in Central Europe. The “Populars” strenuously rejected the policy of appeasement of Nazi Germany. After the Munich Agreement was signed in September 1938, the party ceased to exist officially, and its leaders very quickly joined the emerging resistance. The party chair man even became the prime minister of the government-in-exile in London. After the liberation in 1945, the Czechoslovak People’s Party was restored in the Czech lands as the only non-socialist party in the political system of the National Front. This system was characterized by a limited number of political parties and increased Communist in fluence. Until February 1948, the party was among those who fought the Communists for power. This battle ended in defeat for the Czech oslovak democracy, and real communism prevailed in the country. The CPP continued to exist as the “resurgent” or “new” CPP, tasked with formally encouraging the acceptance of the new regime primar ily among the Czech Catholics. A number of the “Populars” joined the anti-Communist resistance or went into exile during this period of time, and many “Populars” spent years in prison for their bravery. The party survived forty years of communism, and after 1989 the “Popu lars” became involved in building the modern Czechoslovak and later on the Czech democratic society. 143
kdu_N.indd 143
01.10.2019 12:58:54
Lidově, národně, křesťansky K dějinám Československé strany lidové (KDU-ČSL) 1919—2019 Jiří Mihola Michal Pehr
Vydal Filip Tomáš — Akropolis (5. května 1338/43, 140 00 Praha 4, www.akropolis.info) v roce 2019 jako svou 402. publikaci Redakce Pavla Doubková Překlad anglického resumé Jennifer Hejtmánková Grafická úprava, obálka dle návrhu Vojtěcha Čižmáře a sazba písmy Trivia Humanist a Campton Stará škola (staraskola.net) Tisk Těšínské papírny, s. r. o., Bezručova 212/17, 737 01 Český Těšín Vydání první, 144 stran, TS 2. ISBN 978-80-7470-261-7 Doporučená cena včetně DPH 249 Kč www.eshop.akropolis.info
kdu_N.indd 144
01.10.2019 12:58:54
Jiří Mihola (1972 v Brně), vysokoškolský pedagog, historik a poslanec Parlamentu České republiky. V letech 2015—2019 místopředseda KDU-ČSL a 2014—2017 předseda poslaneckého klubu. Věnuje se školství a zahraniční politice. Michal Pehr (1977 v Praze), historik a politolog. 2003—2018 vědecký pracovník Masarykova ústavu a Archivu AV ČR. Od roku 2007 přednáší na Ústavu politologie FF UK v Praze. Zabývá se dějinami 20. století.
Lidově, národně, křesťansky / Jiří Mihola, Michal Pehr
Kořeny křesťanské politiky sahají až k samotným počátkům moderního politického systému v našich zemích. Lidovci představují naši druhou nejstarší politickou stranou, a právě stému výročí jejího založení je věnována tato publikace. Vývoj strany je zde podán přehlednou formou. Vzhledem k roli, již lidovci v minu losti sehrávali, pak kniha představuje nejen sukus stranických dějin, ale je i zajímavým podhledem na českou moderní společnost od meziválečné éry až po současnost. Po vzniku Československa se lidovci stali velmi rychle uznávanou silou. Pod vedením jejího dlouholetého předsedy Jana Šrámka se formovala londýnská exilová vláda a lidovci se aktivně účastnili protinacistického odboje. Velmi složitou etapu představuje období komunismu, kdy ČSL byla součástí Národní fronty. Současně se však podílela na rezistenci proti totalitnímu systému. Díky tomu se strana na rozdíl od jiných dokázala vyrovnat s tíživým dědictvím minulého režimu a je dodnes etablovanou složkou politického systému.
Lidově, národně, křesťansky
Jiří Mihola Michal Pehr
K dějinám Československé strany lidové (KDU-ČSL) 1919—2019
ISBN 978-80-7470-261-7
Doporučená cena 249 Kč
obalka.indd 1
03.10.2019 20:29:10